Heureka.cz - porovnání cen a srovnání produktů


Poradna Dalekohledy

Jak vybrat astronomický dalekohled

Snad každý, kdo se začne zajímat o astronomii je dříve či později postaven před otázku - čím pozorovat. Dalekohled je již odedávna základním pracovním nástrojem astronoma amatéra (i profesionála) a na výběru vhodného typu závisí zda uspokojí potřeby svého (ne)šťastného majitele.

Při výběru vhodného dalekohledu a způsobu jakým si jej pořídíte je třeba si položit několik základních otázek a bezezbytku si na tyto otázky odpovědět.

Jak velký dalekohled?

Mnoho lidí se domnívá, že základním parametrem určujícím výkon dalekohledu je jeho zvětšení (přiblížení). Není tomu tak, neboť zvětšení je směrodatné jen pro určité druhy pozorování, přesněji pro pozorování určitých typů objektů, konkrétně těles sluneční soustavy (planet a jejich měsíců) a dvojhvězd. Mnohem důležitějším parametrem dalekohledu je průměr objektivu, bez ohledu na to, jakého je typu. Na průměru objektivu totiž závisí jaké množství světla přicházejícího od pozorovaného objektu je dalekohled schopen soustředit a jak velkého úhlového rozlišení je schopen dosáhnout. Takže jednoduchá odpověď by zněla - co největší, jenže.. může zde být mnoho okolností, které hovoří proti.

Koupit dalekohled, nebo si jej postavit?

Velikost a kvalitu pořízeného dalekohledu ovlivňuje především obsah vaší peněženky. S tím jak se zvětšily možnosti nákupu dalekohledů snížila se potřeba dalekohledy stavět, čímž však nechci říci, že se již amatérsky nestaví vůbec. Zvláště větší dalekohledy je, především cenově, výhodnější si (nechat) postavit, neboť cena profesionálního výrobku by byla neúnosná. Každopádně pro začátek doporučuji si nějaký dalekohled koupit. Pokud zjistíte, že vás pozorování baví, že na něj máte čas a nevadí vám probdělé noci strávené v třeskutém mrazu pod noční oblohou, pak můžete začít uvažovat o nějakém skutečném teleskopu, který vám umožní dostat se dál. Znám dosti případů lidí, kteří v prvotním nadšení začali dalekohled stavět, méně těch kteří jej skutečně dostavěli a skoro nikoho, kdo s ním pak skutečně pozoroval.

Cena dalekohledu je obecně dána velikostí (průměrem), typem dalekohledu (refraktor, reflektor) a montáže. Ceny refraktorů a reflektorů jsou do průměru cca 100mm srovnatelné. Pak však cena refraktorů roste geometrickou řadou, zatímco cena reflektorů (Newtonova typu) až do průměru cca 350mm zhruba lineárně. Co se montáží týče, nejlevnější jsou, mnohdy plně postačující, azimutální, Dobsonovy. Nejdražší, zcela pochopitelně, precizní, ekvatoreální (paralaktické) motory poháněné montáže.

Kolik máte na dalekohled peněz?

Banální otázka v případě, že chcete dalekohled koupit. Ne tak již v případě, že chcete dalekohled stavět. Zde je třeba uvažovat, jaké jsou vaše výrobní možnosti. Pokud totiž nemáte k dispozici dobře vybavenou dílnu a nejste dostatečně technicky zruční, nebo nemáte dobrého kamaráda (tatínka, dědečka, strýčka,...), který vám mnohé vyrobí “za pár piv”, pak se do stavby raději ani nepouštějte. Zakázková výroba mechanických dílů je totiž dnes dosti drahá a pokud by takto měl být vyroben celý dalekohled, byl by nejspíše dražší, než komerční výrobek. Jiná situace je pokud se obrátíte na některou z firem, které zakázkovou výrobu nabízejí. Tam lze pak dosáhnout poměrně dobrého poměru cena/kvalita.

Co s ním chcete pozorovat a jak často?

Je mi zcela jasné, že lze těžko penězi vyjádřit cenu krásného prožitku z pohledu na krásy noční oblohy, nicméně je třeba uvažovat i tímto způsobem. Nemá cenu si pořizovat nákladný přístroj v ceně řádu desítek tisíc Kč, když s ním pak budete pozorovat jeden týden v roce. “Cena” jednoho pozorování pak může být několik tisíc Kč, takže levněji by přišlo zajet dvakrát, třikrát ročně na nejbližší lidovou hvězdárnu a pokochat se pohledem skrze profesionální dalekohled a za mnohem nižších nákladů dostat návdavkem i odborný výklad.

Budete dalekohled převážet, nebo bude někde napevno umístěn?

V první řadě je třeba myslet na to, zda-li budete mít dalekohled umístěn napevno. Pokud bydlíte ve větším městě, je velmi pravděpodobné, že budete nuceni vyjíždět za temnou oblohou někam do přírody. Pak teprve zjistíte, jak je znát každý kilogram dalekohledu a to především ve chvíli, kdy jej máte promrzlí, po několikahodinovém pozorování složit a odnést/odvézt. Proto doporučuji, v takovém případě používat menší skladný přístroj na jednoduché azimutální montáži. V případě použití paralaktické montáže totiž při přípravě dalekohledu k pozorování přibývá ještě ustavení montáže, což může být dosti ošemetná práce, zvláště tehdy, chcete-li pak fotografovat oblohu. Je pak úplně něco jiného když víte, že stačí večer přijít na svou pozorovatelnu, otevřít kopuli, otevřít odsuvnou střechu, či jiný kryt, počkat na vyrovnání teplot a začít pozorovat.

Shrnuto a podtrženo

Obecně lze tedy říci, asi toto. Jste-li začínající astronom amatér, stačí vám pro první seznámení s oblohou a jejími objekty (jasnější hvězdokupy, mlhoviny, galaxie, Měsíc) větší triedr (10x50, 20x60,...), či menší refraktor (průměr 60 - 80mm) na jednoduché azimutální montáži na stativu. Pro vážnější práci pak budete potřebovat středně velký reflektor nejspíše typu Newton o průměru tak 120 - 200mm a světelností 1:5 - 1:8, buď na Dobsonově montáži, nebo na jednoduché, ručně poháněné paralaktické montáži. Pro seriozní pozorování a fotografování pak potřebujete kvalitní, robustní paralaktickou montáž s pohonem(y) a jemnými pohyby, nejlépe napevno umístěnou.

Pokud hodláte dalekohled stavět, učiňte tak pouze v případě skutečného a neotřesitelného nadšení, nebo v případě, že chcete opravdu velký dalekohled. Vlastnoruční výroba optiky (vybroušení zrcadla) sice není nemožná, ale raději si ji kupte, neboť ji lze pořídit v tuzemsku za přijatelný peníz. Při výrobě podomácku, bez větších zkušeností, znalostí a vybavení totiž výsledek většinou neodpovídá vynaložené, nemalé námaze.

Pokud se již rozhodnete zrcadlo vybrousit, pak alespoň o průměru 150mm, aby to mělo nějaký význam. Pro zjednodušení lze vyrobit pro začátek zrcadlo kulové, ale pak bude muset mít zrcadlo světelnost minimálně 1:10 což, mimo jiné, zvětšuje stavební délku dalekohledu. Parabolizace zrcadla je práce na cca půl až dvě hodiny, podle šikovnosti a zkušenosti. Měřicí pomůcky je třeba mít tak jako tak (minimálně Ronchi test). Vybroušení takovéhoto zrcadla je práce na cca 3 týdny, pokud máte vše připraveno a pracujete dvě až tři hodiny denně.

Mate-li k dispozici zámečnickou dílnu a máte možnost vrtat, soustružit, případně frézovat, můžete se směle pustit do stavby vlastního dalekohledu. Určitě bude třeba i něco svařit a to i slitiny hliníku, což ale závisí na konstrukci. Otázkou jsou převody pro pohon montáže (pokud má mít hodinový stroj). Tam lze použít buď něco hotového (je-li co), nebo nechat si je vyrobit. To ale není levná záležitost, nicméně v tomto bodě doporučuji nešetřit a pořídit převody co nejkvalitnější, zvláště pokud uvažujete o použití CCD kamery.

Počítejte s tím, že ceny hutního materiálu z hliníkových slitin jsou kolem 180,- Kč za kg. Tyto materiály je třeba pokud možno použít, neboť například tubus s optikou by měl být co nejlehčí. Součásti montáže pak budou většinou z oceli.

Autor: Pavel Kubíček

Porovnat dalekohledy